Karavana snů potřetí

Třetí série karavanních výjezdů začíná v Těrlicku, kde bydlí kamarád Romain. Zdánlivě deštivé počasí mizí a tak se na místním hřišti stáváme středem zájmu mnoha dětí, rodičů i důchodců z protějšího domova.

Od září 2010, kdy jsme v Senohrabech koupili karavan a později jej v Hajánkách a Olomouci nadvakrát posprejovali podle návrhu kamarádky Anary, jsme trávili v podstatě každý druhý víkend na kolech. Mimo dvou víkendů jsem se do června následujícího roku zúčastnil téměř všech 26 jízd, od dvoudenních až po pětidenní putování po jižní, střední a severní Moravě.

Celkem jsme naší klubovnou provedli skoro půl tisícovky dětí, které si mohly vyzkoušet vyndávání ježka z klece, střelbu z luku, bugeerunning, malování na papír i na sklo, chůzi na skákacích botách, prohlédnout kroniky a hlavně se přihlásit do naší soutěže podporující vznik nových klubů.

Luk a skákací boty sklidily úspěch nejen u dětí, ale také u klientů domova důchodců naproti.

Šéf třetí karavany Martin Vérteši - Sova ve stylovém tričku.

Bungeerunning jsem si taky chtěl vždycky vyzkoušet.

Přes den jsme objížděli obce, milováni dětmi, rodiči i starosty, v noci jsme pak rozkládali stoly v karavanu, abychom získali postele a na malém vařiči vařili čaj nebo si ohřívali ruce nad plynovým hořákem. V zimě byla jednoduchém karavanu zima, ale prožili jsme spoustu krásných zážitků a poznali spoustu krásných míst.

Výroba odznaků na našem novém stroji zaujala všechny účastníky. Kdybychom chtěli, mohli jsme na něm slušně vydělat.

Po Těrlicku jsme s karavanem zamířili do Albrechtic u Českého Těšína.

Děti ve Stonavě umí stejně dobře česky jako polsky.

V létě roku 2011 už to ale vypadalo, že je s karavanou konec. Všeobecné vyčerpání, fyzické i duševní, z víkendových jízd nás vedlo k rozhodnutí s karavanem nepokračovat a tak jsme jej zaparkovali na Muně, kde dva roky stál a sloužil jen k příležitostnému přespání návštěvníků.

O měsíc později přijíždíme s karavanem na Valašsko. Začíná nejbarevnější víkend roku a z kopců okolo fouká voňavý podzimní vítr.

Slečna z Hovězího se na skákacích botách dala rovnou do tance.

Sklárnu v Karolince i s železniční vlečkou si lze krásně prohlédnout z protějšího svahu. Po úplném zastavení výroby v 0. letech je nyní opět se zlomkem původního počtu zaměstnanců v provozu pod značkou Crystalex s vývozem především do Ruska.

Hráz prochází rekonstrukcí a možná právě proto je stav hladiny výrazně snížen. Vzpomněl jsem si, jak jsme v rozporu se zákazem tábořili na břehu přehrady v roce 2006.

Rok 2013 přinesl změnu. Severomoravská pobočka SPJF pod vedením odhodlaného Martina Vértešiho - Sovy nejen sehnala peníze na rekonstrukci už trošku poničeného karavanu, ale tamější kluci dali dohromady tým, který po dvou letech opět vyrazil po obcích, tentokráte nejen moravských, ale také slezských. Znovu se roztočila kola a zablikala světla pojízdné klubovny, znovu si děti ve vesnicích a městech podávaly dveře a holky a kluci plní nadšení sledovali jak se vyrábí odznaky, soutěžili o vyndávání ježka z klece na čas a zkoušeli další netradiční aktivity.

Nevelký průmyslový areál je tak prozatím uchráněn před všetečným zrakem pátračů a milovníků industrie.

Ti zatím za školou trénují střelbu z luku a při tom přesvědčují děvčata i chlapce, že to pravé, co v životě potřebují, je založit si klub.

Pro letošek se s karavanou loučím, kamarádi však do Vánoc ještě třikrát vyrazí od vesnice k vesnici.

V barvách končícího října je Valašsko snad úplně nejkouzelnější. Nebýt karavany, rozběhneme se po stráních a pastvinách do chladnoucích údolí a na prosluněné hřebeny hor.

Celkem se na podzim 2013 uskutečnilo 6 víkendových akcí a já jsem tentokrát přijal pozvání na 2 z nich už jen v pozici pomocníka, šťastného, že původní tým našel pokračovatele a že Kravana snů uhání dál!

Související články:
	Téma: Kluby S myšlenkou klubů jako mikrokolektivů dětí a mládeže přišel v roce 1938 spisovatel Jaroslav Foglar. Od té doby vznikly desetitisíce dětských klubů, part, bratr…